MUDr.Hamza

František Hamza se narodil dne 6. března roku 1868 v Kletečné u Humpolce. Gymnázium studoval v Pelhřimově, od kvinty v Havlíčkově Brodě. Ještě na gymnáziu projevil své literární vlohy a napsal svou první hru "Král králů". Bojoval za národní uvědomění a v roce 1890 byl jedním z organizátorů národopisné slavnosti spolku "Sázavan" v Humpolci (při této příležitosti byla hrána jeho jednoaktovka "Starosta"). Po ukončení studia na gymnáziu odešel na lékařskou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity do Prahy. Zapojil se do hnutí pokrokové mládeže "Omladina" a musel se na čas skrývat před rakouskou policií. V letech 1893 -1895 byl starostou " Spolku českých mediků", napsal jeho dějiny. V roce 1891se zapojil do přípravných prací na uskutečnění Národopisné výstavy v Praze a roku 1895 se stal přednostou akademického ústředního výboru této výstavy.

V době studií se zabýval problematikou dětské tuberkulózy a zkoumal otázky a způsoby jejího léčení. Promoval dne 15.7.1897, vzápětí nato se v Humpolci oženil se slečnou Julií Závodskou ( 30. 10. 1897) a nastoupil místo obvodního lékaře v Luži. Oblast svého působení zvolil zcela záměrně. Klimaticky odpovídalo realizaci jeho plánu - zřízení dětské protituberkulózní léčebny - odkaz na foto. MUDr. Hamza neměl zpočátku v Luži klidné dny. V roce 1902 se stal starostou obce. První rázný čin, jímž zasáhl stojaté maloměstské vody, bylo zrušení Židovsko - německé školy. V této době se mu podařilo přemoci odpor venkovských obcí proti stavbě nové školy a postavil na tehdejší dobu moderní školní budovu. Ve staré budově zřídil mateřskou školu ( budova dnešní pošty). Jím založený "Okrašlovací spolek" z jeho popudu zalesnil pusté stráně kolem města, koupil "Žižkův stůl". Zřídil kanalizaci a vodovod. S pražským "Spolkem českých feriálních osad " domluvil v roce 1904 stavbu rozsáhlé budovy tzv. "Mellanův dům", (dnes budova "malé" školy) pro ozdravné pobyty pražských dětí.

V letech 1908 založil ve městě sirotčinec a na jeho popud lužský rodák a jeho přítel lublínský továrník Vilém Hess postavil v roce 1914 velký útulek pro zestárlé lužské občany (starobinec). I nový hřbitov je dílem Hamzovým. Byl člen téměř všech spolků (ve většině vedoucí člen) a zavedl v nich nový způsob práce. Za svoji veřejnou činnost byl v roce 1908 vyznamenán titulem "Císařského rady". V letech 1914 - 1915 zařídil v budově feriálních osad vojenskou nemocnici Červeného kříže, jež se stala útočištěm nemocných a raněných z celého okolí. V době 1. světové války zůstal, po odchodu všech lékařů z ústavu a z města do války, jediným lékařem pro celé okolí. Chudé léčil zdarma, ostatní nemocné a válkou postižené častokrát téměř zdarma. Byl poradcem srbského ministerstva zdravotnictví a byl vyznamenán vysokým srbským řádem. Roku 1919 byl dosazen do funkce sekčního šéfa oboru sociálních věcí na nově zřízeném ministerstvu zdravotnictví a tělesné výchovy v Praze. Po odchodu z ministerstva v roce 1922 přijal místo mimořádného profesora na nově vzniklé fakultě sociálního lékařství na brněnské univerzitě a pokračoval zde ve své práci do konce života. Svá poznání, vycházející z praktických zkušeností a studií, zobecnil a publikoval v řadě vědeckých prací. Vedl zdravotnické kurzy, psal odborné lékařské knihy, z jeho iniciativy vznikly další dětské protituberkulózní léčebny: v Dolním Smokovci, Šumperku, Cvikově. Stal se spoluzakladatelem Masarykovy ligy proti tuberkulóze, jejímž úkolem bylo zřizování ústavů sociální péče. Zasadil se o vytvoření instituce školních lékařů a studentských zdravotních ústavů. Jeho aktivity překročily rámec medicíny a sahaly do veřejné a kulturní činnosti, účastnil se modernizace zdravotnických zařízení města Brna. Známá je i jeho literární tvorba - studie povahopisná "Črty ze Zálesí", romány - "Šimon kouzelník" a "Želivské romance". Měl ještě mnoho plánů, ale v šedesáti dvou letech, dne 4. června 1930 zemřel.