Osobnosti

V průběhu více než stoleté existence léčebny se v péči o pacienty vystřídalo velké množství lékařů. Není v našich silách zde uvést jména všech lidí, jejichž osud byl z nějakých důvodů spojen s léčebnou. Uvádíme pouze několik jmen lékařů, jejichž životní příběhy jsou nám známy, a kteří ovlivnili chod dějin léčebny.

Do léčebny nastoupil 2.dubna 1906, pocházel z Rakovnicka, bylo mu něco přes třicet. Nemocné děti měl velice rád a byl jejich nejlepším přítelem. MUDr. Hamza o něm často říkával :"...jehož srdce k dětem je z těch nejvzácnějších, které znám". Menší postavy s modrýma očima za silnými skly, holohlavý s narezavělou bradkou. Pro svoji dobrotu byl všeobecně oblíbený. MUDr. Janeček měl od roku 1910 na starost péči o dívčí oddělení v košumberské části ústavu ve vile "Zálesí" a nemocným věnoval všechnu možnou péči. Osobně byl velmi skromný, v malém pokoji v této vile i bydlel. Jeho radostí a pýchou byla bohatá knihovna. Povahou byl mírný, dobrý společník. V roce 1919 se MUDr. Janeček po odchodu MUDr. Hamzy na pražské ministerstvo stal zástupcem ředitele, ředitelem se stal až v roce 1926. Zůstal starým mládencem až do padesáti pěti let. V roce 1938 byl penzionován, odešel do Prahy, kde v roce 1942 zemřel.

Nastoupil 12.ledna 1909 na místo druhého ústavního lékaře a měl na starosti chlapecké oddělení. Byl to vysoký, štíhlý muž, rázný a energický se zdánlivě drsnou skořápkou, byl ale také člověk s dobrým srdcem. Ještě svobodný koupil vedle farského pozemku proti ústavu rozsáhlý pozemek a postavil krásnou vilu. Znamenal pro léčebnu přínos nejen na poli lékařském, ale i díky své vášni včelařské. Založil si ovocný sad a úly se čtyřiceti včelstvy. Léčebna tak získala vedle lékaře i levného dodavatele medu a ovoce.Navíc byl dr. Malý jediný lékař v okolí, který mohl vykonávat zubní praxi. S MUDr. Hamzou udržoval písemný kontakt po jeho odchodu z léčebny. Byl jeho velkým důvěrníkem. Jsou dochovány kopie dopisů s označením : "důvěrné". V letech 1938 - 1942 byl jmenován ředitelem ústavu. V roce 1942 sám však zemřel na tuberkulózu.

Do léčebny nastoupil v roce poprvé nejprve na výpomoc v době od 1.5. do 31.10. 1911. Znovu byl pro vysoký počet lůžek ( 263), povolán ke zvládnutí tohoto náporu v době od 1.5. do 31.10. 1912. Jeho spolupráce s léčebnou se rozvíjela ke spokojenosti obou stran a tak zažádal o prodloužení své působnosti v roli externisty. Měl na starost oddělení malých děti a infekční oddělení, kde zpočátku bydlel. Vysoký muž veselé povahy a milovník žertů. Děti měl rád a udržoval mezi nimi veselou náladu. V roce 1912 byl mobilizován v důsledku balkánské krize a poslán od 1. ledna 1913 do Bosny jako vojenský lékař. Koncem první světové války padl do italského zajetí a ministerstvo zahraničních věcí muselo vyžádat jeho propuštění. "Za záhadných a tragických okolností zemřela tři dny před jeho návratem manželka a zanechala po sobě syna. Po smrti první manželky se znovu oženil. Počátkem prosince 1922 zavítala smůla k MUDr. Šmelcerovi naposledy. Onemocněl chřipkou, ke které se vzápětí přidal zánět středního ucha a zánět plic a 13. ledna 1923 zemřel. Zanechal po sobě vdovu se dvěma dětmi.

MUDr. Miloslav Havránek, rodák z Čáslavi, přišel do léčebny v roce 1927. Byl asistentem profesora MUDr. Chlumského z bratislavské kliniky. V roce 1932 získal odbornost pro ortopedii. Byl to pilný, přísný člověk, ale spravedlivý a pro trpící děti vykonal kus záslužné práce. Bydlel ve Šmelcerově vile. Měl pověst dobrého houbaře a botanika. Jeho příchodem se zavedením klidového režimu od základu změnil způsob léčby kostní TBC. Nemocné končetiny dal do sádry a omezil pohyb. Pohyb dovolil jen uzdravujícím se. Aby nemocné "údy" neztratily pohyblivost, nařizoval masáže, elektrizaci a nápravné cviky na speciálním nářadí. Děti byly vyučovány v tzv. nemocničních třídách. Bohužel zemřel mladý, ve věku 42 let.

MUDr. Dvorský, rodák z Kroměříže, sekundář plicního oddělení. Do ústavu přišel z léčebny v Jevíčku. Sám byl nemocen TBC a v ústavu se při svém povolání léčil. Oženil se s MUDr. Magdou Weisserovou, dětskou lékařkou. V roce 1929, po sedmi letech působení v ústavu odešli do Kroměříže. MUDr. Vladimír Dvorský zemřel v roce 1951 a MUDr. Magda Dvorská v roce 1962.

Židovská běženka z Kišiněva, která v léčebně působila již před válkou od 1. července 1930, byla v roce 1938 přeložena do Kostelce nad Černými lesy, jako zástup za tamního ředitele. V roce 1941 pensionována a transportována do koncentračních táborů v Osvětimi a Terezína, kde se 26.1.1943 provdala za p. Kopperla. Po návratu do léčebny v roce 1945 se stala zastupující primářkou plicního oddělení. Bydlela v přízemí pavilónu G. Do ústavních poměrů se brzy vžila, protože zde pracovala jako sekundářka na plicním oddělení již před pobytem v koncentračních táborech. Byla oblíbená a vážená, nejen pacienty, ale i personálem. Od 11.2.1947 do 31.12.1959 byla primářkou plicního oddělení (tehdy pavilóny C2 ,M).

Žid z jižního Slovenska. Byl to velmi vzdělaný lékař, vynikající chemik a bakteriolog. Ovládal několik světových jazyků. Vědecky pracoval a hojně publikoval. Byl též výborný hudebník. V roce 1939 odejel z důvodu obavy z rasových útoků s manželkou do Spojených států, kde nejprve přednášel na židovské univerzitě v Chicagu. Později vstoupil do lékařského sboru armády USA, kde se jako plukovník zdravotní služby zabýval vědeckým výzkumem tropických nemocí.

Při propouštění vdaných zaměstnankyň ze služeb ústavu (1938) musela odejít se svým mužem ( úředník) do Kosmonos (byl tam přeložen) i MUDr. Uhlířová - Kotková. Oba byli na Košumberku téměř dvacet let. MUDr. Uhlířová - Kotková byla velmi svědomitá a všemi oblíbená lékařka. Byla opravdovou "matkou" nemocných dětí.

Do ústavu byla přeložena na vlastní žádost ze Šrobárova ústavu. Zprvu byla na oddělení malých dětí, po odchodu MUDr. Uhlířové a MUDr. Hoppeho do Prahy převzala dívčí oddělení "A". V roce 1945 se stala vedoucím primářem kostního oddělení. Energická, spravedlivá, pilná dáma, zcela oddaná nemocným dětem. Ani v nejhorších dobách nepřipustila, aby nemocní jakkoli strádali od kohokoliv a dovedla uhájit vzorný pořádek na oddělení i různými výhružkami personálu. V letech 1948 - 1950 zastávala též i funkci zastupujícího ředitele.